Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


>zpět na obce<

 

Chlumětín

Obrazek

 

 

Další odkazy:

  • historická mapa

  • fotogalerie

 

 

Historie a popis obce

Počátky osídlování zdejšího kraje lze datovat na přelom prvního a druhého tisíciletí. V té době již zde v těžko přístupných pohraničních lesích existovaly osady, které pravděpodobně sloužily jako strážní místa hranice a obchodních stezek (Karlštejn, Hlinsko). Od počátku 13. století dochází k pozdně středověké kolonizaci organizované vilémovským a podlažickým klášterem. Toto osídlování postupovalo proti vodním tokům až do nejvyšších míst Českomoravské vrchoviny a navazovalo na kolonizaci z moravské strany.

            První doložená písemná zpráva o Chlumětíně pochází z roku 1392, kdy postoupil tehdejší majitel Smil Flaška z Pardubic rychmburské panství se 62 osadami Otě z Berkova a Bočkovi z Kunštátu a Poděbrad. Naše obec je uvedena na postupovací listině ze dne 8. 6. 1392 spolu s dalšími osadami z okolí: Hlinsko, Blatno, Vítanov, Hamry, Studnice, Dědová, Kameničky, Jeníkov, Svratka, Svratouch, Křižánky (některé obce se však v té době jmenovaly jinak). Ještě starší zmínka je ovšem z roku 1350, kdy byl připojen farní kostel v Kameničkách a obce k němu přifařené (mezi nimi i Chlumětín) k biskupství litomyšlskému. Z toho lze usoudit, že pravděpodobně již ve třináctém století zde existovala osada stejného jména.

            Chlumětín byl zapsán pod rychtu v Kameničkách (tehdy Reichlova Kamenicze), ke které patřily vesnice: Lhota, Přerostlé (Hamry), Blatná a Jeníkov. Jeho osudy byly svázány s rychmburským panstvím. Roku 1454 prodal král Ladislav Pohrobek toto panství za 6 000 kop grošů českých Janu Pardusovi z Vrátku. Později toto panství vlastnil Vilém z Valdštýna, kterému bylo roku 1547 zkonfiskováno za účast ve stavovském odboji. V roce 1584 bylo v Chlumětíně 6 sedlaků "celých". Jejich pozemky byly později rozděleny na 12 půlgruntů a to takto: č.p. 1 a č.p. 38, 20 a 21, 23 a 24, 26 a 27, 30 a 31, 32 a 33.

            Ráz zdejší středověké krajiny byl poněkud jiný než jak ho známe dnes. Existovala zde totiž velká soustava rybníků, která vyplňovala prostor v okolí Chlumětína a Kameniček. Z této soustavy se do dnešních dnů zachoval pouze rybník Krejcar, který se však původně nazýval Starý. Rybník Krejcar se nacházel u stejnojmenné osady, která je podle něho s největší pravděpodobností pojmenována. Zbytky hráze tohoto velkého rybníka se zachovaly až do současnosti.

            Chlumětín patřil pod duchovní správu (kolaturu) kameničovskou, která spadala do roku 1677 pod kolaturu hlineckou a po té pod duchovní správu skutečskou. Záznam ve školní kronice praví, že „toho roku (1677) čítala kolatura tato 101 odrostlých ku svátosti schopných duší". Od té doby se zde také udržuje posvěcení chrámu Páně (posvícení) na svatého Martina. Později byla obec Chlumětín přidělena k farní osadě svratecké. Tam také museli žáci z naší obce docházet do školy. Tato změna proběhla pravděpodobně ještě před rokem 1780, neboť posvícení se zde udržuje na svatého Martina až dodnes, ačkoli je to v rozporu s nařízením císaře Josefa II. z roku 1780.

            V průběhu 17. a 18. století došlo v důsledku častých a dlouhých válek k velkému hospodářskému úpadku tohoto kraje. Za třicetileté války zde způsobili mnoho škod Švédové. Navíc lid musel dodávat potraviny a různé potřeby pro vojsko například až do Slezka. V listopadu 1797 tudy táhli Francouzi a o dva měsíce později uherské a charvátské vojsko do Polska. V červenci 1799 pochodovalo zase "vojsko moskvanské" do království českého. V roce 1805 zde byli opět Francouzi a o čtyři roky později v červenci 1809 procházelo zdejším krajem sužovaným rakousko-pruskou válkou velké rakouské vojsko.

            Reformy císaře Josefa II. přinesly zdejšímu lidu větší svobodu a možnost alespoň základního vzdělání. Od roku 1780 byla nařízena povinná školní docházka a o pět let později zavedeno vyučování v německém jazyku. V roce 1819 se obec Chlumětín takzvaně odškolila od Svratky a bylo zahájeno školní vyučování v naší obci. Po vydání Tolerančního patentu 13. října 1781 se rozmohlo v tomto kraji vyznání evengelicko-helvétské. Například ve Svratouchu se v roce 1783 přihlásilo k tomuto vyznání 99 osob. Roku 1829 měl Chlumětín 58 čísel popisných a žilo zde 383 osob (329 katolíků, 49 evangelíků a 5 židů).

            Rychmurské panství bylo několikrát prodáno. Naposledy ho prodal v roce 1823 hrabě Filip Kinský, císařský generál, Karlu Alexandru knížeti z Thurnů a Taxisů. Tento rod držel panství až do roku 1918, kdy bylo zestátněno. V roce 1841 bylo v Chlumětíně 65 čísel popisných a 425 osob (362 katolíků a 63 evangelíků). Pravděpodobně nejvíce obyvatel měla naše obec ke konci 19. století. Podle sčítání obyvatel z roku 1880 žilo v Chlumětíně 459 osob, v osadě Krejcar 46 a na Pasekách 34 osob. Celkem tedy 539 obyvatel.

            S rozvojem průmyslu a to zejména textilního v 19. století dochází k oživení hospodářství v kraji. Dosavadní domácí textilní a plátenická výroba se přesouvá do prvních manufaktur nebo se na ně napojuje a lidé tak mají více pracovních možností s vyššími výdělky. Dochází také ke zvelebování obce. V roce 1881 byla na návsi postavena kaplička, která údajně během stavby jednou spadla. Vysvěcena byla následující rok. Dále byl nákladem obce roku 1887 zřízen litý kříž v ceně 120 zlatých, který byl téhož roku taktéž vysvěcen.

V roce 1885 byl pravděpodobně založen v obci hasičský sbor, který měl 14 členů a o čtyři roky později obec zakoupila čtyřkolovou stříkačku v ceně 580 zlatých. Roku 1891 se stavěla nákladem obce a za přispění okresního stavebního úřadu silnice od "Sloupku" ke Chlumětínu. Během následujících dvou let byla dostavěna až do obce ke kapličce. Vynesením c. k. ředitelství pošt a telegrafů v Praze ze dne 15. 8. 1900 byla naše obec vyloučena z obvodu pošty v Kameničkách a dnem 1. září toho roku přidělena k poště svratecké. V tomto roce měl Chlumětín 522 obyvatel.

Dvacáté století přineslo Chlumětínu především výrazné snížení počtu obyvatel. Ještě při sčítání lidu v roce 1930 bylo zde napočítáno 502 obyvatel. Po skončení druhé světové války odešlo za lepším živobytím do pohraničí 139 osob. Vliv na to měla jistě i hospodářská krize ve 30. letech, která v Chlumětíně postihla mnoho občanů. Okolo 20 rodin bylo zcela bez práce. Jediným výraznějším zdrojem obživy bylo tkaní koberců.

V druhé polovině 20. století počet obyvatel dále klesal. Odcházeli zejména mladí lidé za prací do okolních měst. Přesto se zde podařilo postavit budovu obecního úřadu, veřejný vodovod, kanalizaci, chodníky, novou prodejnu, zrekonstruovat školní budovu, atd. Aktivita místních občanů však byla potlačena v roce 1981, kdy byl Chlumětín přičleněn ke střediskové obci Svratka. V tomto období byla provedena přístavba budovy obecního úřadu a zrekonstruována dolní požární nádrž.

Po opětovném osamostatnění v roce 1990 se obec zaměřila především na výstavbu infrastruktury. Postaven byl nový obecní vodovod, proběhla plynofikace obce, revitalizace chlumětínského potoka, rekonstrukce telefonní sítě a opravy místních komunikací. V současnosti se buduje nový sportovně – kulturní areál a probíhá výstavba dvou obecních bytů. K 1. srpnu 2002 žilo v Chlumětíně 208 obyvatel.