Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


>zpět na obce<

 

Hlinsko

Obrazek

letecká mapa

 

Další odkazy:

 

 Historie a popis obce 

  Hlinsko, město s 10 tisíci obyvateli, místo vklíněné do kotliny 590 m nad mořem, na rozhraní Českomoravské vrchoviny a Železných hor. 
     Geografická poloha a chlad zimních měsíců dávají městu typický podhorský charakter. 
     Hlinskem protéká řeka Chrudimka, která díky své údolní Hamerské přehradě poskytla městu i širokému okolí dostatek pitné vody.
     Název jména Hlinsko pochází od slova hlína. Velká ložiska kvalitní hrnčířské hlíny umožnila vzniknout nejstaršímu řemeslu hrnčířství, jehož počátky spadají do 15. století.
     První historicky ověřená zpráva pochází až z první poloviny 14. století. Hlinsko bylo povýšeno na městečko zřejmě za vlády Václava IV. na přímluvu Viléma z Pardubic a Staré, který byl také pánem na Rychmburce v letech 1385 – 1390. Páni z Pardubic měli ve znaku stříbrného koně ve skoku v červeném poli. Stejný znak používalo i Hlinsko patřící k rychmburskému panství a byl na městské pečeti ještě v 18. století. Roku 1821 dostalo město magistrát. Došlo ke změně řádu obecního a pravděpodobně i ke změně znaku města, aby se odlišil od znaku Pardubic, a to i na městské pečeti. Změna spočívala v tom, že oproti původnímu znaku půl koně ve skoku, začalo Hlinsko používat půl koně s nakročenou pravou nohou. Legislativně se záležitost týkající se zobrazení městského znaku uzavřela až v roce 1996.
     Městem procházela stará obchodní cesta spojující Chrudimsko s Moravou. O staré tvrzi se zachovala písemná zpráva z roku 1413.
     V 18. století se Hlinsko snažilo o vymanění z vrchnostenské pravomoci. Výrazem těchto snah obyvatel města byla stavba hlinecké radnice z roku 1792. Od roku 1834 do roku 1919 bylo Hlinsko sídlem okresu a spadala do něho centrální oblast Českomoravské vrchoviny až po Mílovy, Herálec a Svratku. Po roce 1919 se město stalo součástí chrudimského okresu s výjimkou let 1949 až 1960, kdy bylo opět okresním městem.
     Původně rozšířené hrnčířství, které zaniká v 19. století nahradilo tradiční zpracování lnu, které posléze ve 20. století vystřídal textilní průmysl a zpracování kožešin, související v výstavbou a od roku 1871 provozem železnice.
     V průběhu druhé světové války vznikají nové podniky s netradiční výrobou. K nejvýznamnějším patří továrna na zpracování mléka Nestlé a z Prahy přestěhované elektrotechnické závody Prošvicovy, dnešní ETA. Z menších provozoven nelze opomenout Pivovar, který svým výborným ležákem „Rychtář“ zásobuje široké okolí i specializované restaurace ve větších městech.
     Mezi významné památky patří barokní kostel Narození Panny Marie postavený v letech 1730 – 1945 na místě, kde již dříve stál dřevěný kostel už v roce 1350 farní, jehož věž byla vezděna do novostavby. Zvon na této věži svolává věřící od roku 1520 a chloubou svatostánku je i křtitelnice z roku 1628.
     V prostoru mezi tvrzí a kostelem se zachoval ojedinělý soubor roubených domků, zvaný Betlém, který je zpřístupněným památkovým celkem. Poblíž je rodný domek akademického sochaře Karla Lidického, jehož dílo mohou návštěvníci obdivovat v městské galerii. 
     Původní hlinecké muzeum bylo, jako jedno z nejstarších v Čechách, založeno roku 1874.. V galerii, na pravidelných výstavách Výtvarného Hlinecka, jsou představována díla našich předních výtvarných umělců. Úroveň těchto každoročních výstav je garantována spoluúčastí Národní galerie v Praze.
     Významným představitelem současné kultury ve městě je Městský kulturní klub Hlinečan, který zajišťuje kulturní snahy a potřeby v oboru hudby, tance, loutkového divadla a fotografie a dalších aktivit.
Dobře známé doma i v zahraničí jsou hlinecké folklorní soubory, dětský Vysočánek a jeho dospělý druh Vysočan. Oblibu a přízeň si získaly Adámkovy folklorní slavnosti.
     Hlinsko je rodištěm spisovatelů Karla a Bohumila Adámka, Karla Václava Adámka, který významně působil v oblasti kulturně historické, dále hudebního pedagoga Bedřicha Voldana, kartografa Josefa Homolky a dalších. V letech 1882 – 1887 působil na zdejší škole, kde dnes sídlí stejnojmenné gymnázium, spisovatel Karel Václav Rais. 
     V zátočinách Chrudimky a potoce Slubici, na kopci Vítanci a na mnoha jiných místech vítanovského a svobodohamerského okolí maloval v letech 1904 – 1906 a v letech 1908 – 1922, zdejší krajinu malíř František Kaván.
Nedaleké Kameničky vešly do povědomí našeho národa jako Slavíčkovy Kameničky. Sem se po stopách Raisova románu Západ vracel Antonín Slavíček a na mnoha plátnech zachytil krásu zdejšího kraje. Kromě Slavíčka zde působili i jiní malíři – krajináři, Bohumil Dvořák, Herbert Masaryk, Otakar Nejedlý, Rudolf Kremlička, Gustav Macoun, Jaroslav Sodomka, Karel Wagner a další. 
     V zimě na Hlinecku ožívají folklorní tradice v místních zvycích masopustních obchůzek. Maškary mimo obchůzek v domovských obcích, předvádějí pestrost a krásu svých masek na Veselém Kopci, který je středem Souboru lidových staveb a řemesel Vysočina. 
     Stranou v Hlinsku nestojí ani sport. Letní sporty je možné provozovat v areálu stadionu s travnatým hřištěm. Hlinecká cyklotrasová trať je známá všem, kdo se zajímají o mistrovství republiky nebo národní pohár v cyklokrosu. Obojí závody bývají pořádány v Hlinsku. Ke spokojenosti návštěvníků přispívá i krytý plavecký bazén se saunou, soláriem a fit centrem. Na své si přijdou i zájemci o squash. Ani s příchodem zimy se sport neukládá ke spánku. Právě naopak. Příznivci bruslení a ledního hokeje mají možnost využít umělou lední plochu, zima přeje lyžování a sáňkování. Vedle dvou lyžařských vleků se nabízejí v okolí Hlinska ideální běžecké tratě a kopečky vhodné k sáňkování.

Zdroj:
http://www.hlinsko.cz/