Tučapy
letecký snímek Další odkazy: Historie a popis obce Jméno bývalé osady bylo prý odvozeno od vlastnosti obyvatel "tu čapěti", což znamená sedět "na bobku". Obyvatelé Tučap jsou potomci kmene Doudlebů (což dokazuje mnoho společných zvyků o velikonocích či masopustu) - říkalo se jim "Chrušťáci" (od slova "chrust" = chrastí v okolních lesích). Podle jiných zdrojů je ovšem název odvozen od tzv. čapů či čepů - výpustí v rybníce, v povědomí lidí je zase spíše známá varianta s čápy (viz. titulní stránka). V parčíku u pošty můžeme dokonce spatřit dvě menší sochy těchto krásných ptáků, podporující tuto variantu vzniku názvu obce. Myslivna 1,5 km severovýchodně od Tučap vznikla přestavbou bývalého kostelíka sv. Magdaleny, postaveného Antonínem Obyteckým r. 1695. Oba kostelíky byly postaveny v renesančním slohu. Převzato ze stránek: http://www.tucapy.cz/
historická mapa
fotogalerie
h
V historii Tučap jsou nejdůležitější tyto události: Tvrz postavil v letech 1359-1366 Tomáš z Tučap z rodu vladyků Tučapů z Tučap. Rod patřil k velkému rodu Drslaviců, kteří "ve znaku měli černý štít se třemi zlatými pruhy svislými a třemi pokosem položenými". Zeman Kunrád z Tučap (zemřel r. 1420) podepsal r. 1415 stížný list, zaslaný kostnickému koncilu proti upálení M. J. Husa, jeho syn Václav z Tučap prodal v roce 1511 zdejší tvrz, dvůr i vesnici Petru Beranovi. V r. 1620 byly statky zkonfiskovány dalšímu majiteli, Václavu Špulířovi z Jiter, pro účast v protihabsburském povstání, avšak jeho synové Petr a Jáchym se přiklonili ke katolicismu a statek jim byl vrácen. Po 30tileté válce tu byly "1 grunt osedlý, 5 nově osazených, 3 zkažené, 5 pustých, 2 chalupy, 3 zahradníci osedlí, 11 pustých, celkem 260 strychů rolí a 4 lány a 5 strychů porostlin".
Poté se v držení statku prostřídali Obytečtí z Obytec, Matyášovci z Matyášovic a Malovcové z Malovic. V roce 1767 se novým pánem zdejšího statku stává Jiří Vavřinec z Escherichu, který provedl přestavbu tvrze na nový zámek. V letech 1799-1834 byly Tučapy majetkem rodu hrabat Berchtoldů. Z toho rodu pocházel lékař hrabě Bedřich Berchtold, který v r. 1830 postavil poblíž myslivny léčebnu choromyslných (později hájovna). Patřil mezi spolupracovníky botanika Jana Svatopluka Presla a pro své vlastenecké smýšlení byl vyděděncem svého rodu.
První škola byla postavena již v r. 1693, učilo se v domku poblíž fary. Nová školní budova byla otevřena r. 1803 a dnes je z této budovy Obecní úřad. Škola byla čtyřtřídní, ale v důsledku odškolení Mezné a Brandlína v r. 1880 byla redukována na třítřídní a měla v letech 1927/28 121 dětí ve všech třídách. V této školní budově byla také pokračovací živnostenská škola. V 60. a 70. letech se vyučovalo v zámku, dnešní budova školy byla otevřena v r. 1978.
Kostel sv. Jakuba byl vysvěcen r. 1352. Již tehdy byl farní, v dobách válečných fara zanikla, ale r. 1721 byla opět obnovena. V roce 1719 kostel vyhořel. Historickou památkou jsou náhrobní kameny Dvořeckých, Obyteckých a Bloewensteinů, bývalých držitelů tvrze. V červnu r. 2000 byl na věži kostela instalován nový hodinový stroj.
Zámek stojí na místě, kde bývala tvrz, vybudován byl také Antonínem Obyteckým na přelomu 17. a 18. st. a do současné podoby přestavěn r. 1860. Na tomto panském sídle se postupně vystřídalo šest různých rodů. Poslední majitelkou do r. 1945, kdy byl zámek jako německý mejetek zkonfiskován, byla Eliška Weberová. Když počátkem minulého století nemovitost její otec kupoval, prý "slyšena cena byla korun českých 1 850 000". V současné době je v zámku domov důchodců.
Mimo zámek patřilo k bývalému velkostatku ještě 6 dalších obytných domů, dále Sádka, Malovec (poplužní dvůr), cihelna, hájovna, myslivna a Nový dvůr. Panský lihovar (původně v letech 1804-1880 pivovar) měl roční státní kontigent 30274 litrů, velkostatek zaměstnával ve 30. letech na 40 dělníků a měl neobyčejné vyspělé zejména rybniční hospodářství. Ve 22 rybnících (z nichž největší je rybník Pokoj, založený Antonínem Obyteckým kolem r. 1695) se chovaly a chovají ryby všeho druhu, zvláště však kapři a štiky. V obci byl také mlýn, dnes bohužel zpustlý.
V 1. světové válce padlo 41 mužů, kterým byl na trvalou památku postaven pomník, ve 2. sv. válce padl 1 muž v Praze na barikádách.
V Tučapech se narodil učitel a spisovatel Václav Eduard Krátký, obec je také rodištěm bývalého ředitele učitelského ústavu v Soběslavi Adolfa Hemera, výborného přírodopisce a fyzika, autora knihy "Hrad Choustník". Nejznámějším rodákem z Tučap je ale bezesporu skladatel a dirigent České filharmonie Karel Ančerl, jemuž byla v září r. 1998 odhalena pamětní deska na budově Obecního úřadu.
Do r. 1848 sídlilo v Tučapech mnoho židů. Ti měli obchody v Soběslavi, zde však podle zákona Petra Voka z Rožmberku nesměli bydlet. Tento zákon potvrdil ještě císař František r. 1793 a teprve v r. 1848 byl zrušen. Z té doby pochází stará synagoga, židovská škola a židovský hřbitov. Za 2. sv. války byli všichni občané židovského původu odvlečeni do koncentračních táborů, odkud se vrátili pouze 3, včetně Karla Ančerla.
V roce 1927 byla v Tučapech provedena elektrizace, v letech 1932-1936 vybudován vodovod.
